Za horňáckým bohatýrem Lubošem Holým

autor článku: Jiří Plocek

V neděli 23. ledna nad ránem zemřel ve věku 80 let známý zpěvák lidových písní Luboš Holý. Profesí veterinář, profesor na vysoké škole a mezinárodně uznávaná kapacita, měl od mládí intenzívní vztah k lidové hudbě. Prvním zdrojem písní mu byla rodina v Hrubé Vrbce na Horňácku, kde se 21. října 1930 narodil. K tomuto zdroji se celý život vracel a v rodné obci bude také i místo jeho posledního odpočinku.

Už ve čtyřicátých letech založil Luboš Holý s přáteli na studiích cimbálovou muziku, z níž posléze v padesátých letech vplynul do muziky a prostředí Slováckého krúžku v Brně, jehož zůstal věrným členem až do své smrti. Počátkem padesátých let se stal, jako neobyčejně výrazná zpěvácká osobnost, jednou z tváří nově vzniklého Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (spolu s Boženkou Šebetovskou, Jožkou Severinem, Jarmilou Šulákovou a bratrem Dušanem Holým). S BROLNem také zažil doby největší slávy orchestru včetně náročných zahraničních turné. Jeho osobitého projevu a v moravských poměrech unikátního basu si vážili umělečtí šéfové tehdejšího tělesa a jeho dramaturgové, počínaje Bohumilem Smejkalem a konče Jindřichem Hovorkou.

Po obnovení BROLNu v roce 2006 a po smrti Jindřicha Hovorky spolupráce neustala. Pro mladé těleso pod vedením Františka Černého  byl Luboš Holý jedním z pěveckých pilířů, který je spojoval se slavnou tradicí a současně inspiroval svým vyzrálým projevem. Osud tomu chtěl, že poslední veřejné vystoupení Luboše Holého se odehrálo 3. listopadu v brněnském divadle Radost na koncertu BROLNu, který byl věnován zpěvákovým osmdesátinám.  I přes velké bolesti dorazil Luboš Holý na pár minut, aby zazpíval alespoň jednu píseň s orchestrem, s nímž spojil většinu svého aktivního života. Jeho vystoupení bylo neobyčejně hlubokým zážitkem, kdy mu publikum svůj vděk a uznání vyjádřilo dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.

Záznam symbolické písně Nemožem, nemožem z posledního koncertu Luboše Holého  s BROLNem je spolu s výběrem z předchozího jubilantova vystoupení s horňáckými a dalšími regionálními muzikanty v Divadle Husa na provázku (10. října 2010) páteří rozhlasového pořadu, který byl odvysílán den státního svátku 17. listopadu 2010 a bude reprízován na vlnách Českého rozhlasu Brno v sobotu 29. ledna v době od 16:05 do 17:00.
Kromě toho se k osobnosti Luboše Holého vrátí ve středu 26. ledna v pořadu Apetýt redaktorka Marcela Antošová, která v něm využije záznam rozhovoru z léta 2010 na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou.

Pohřeb Luboše Holého se bude konat v sobotu 5. února ve 14 hodin v kostele v Hrubé Vrbce.

Vzpomínka kamaráda a rozhlasového souputníka Jaromíra Nečase

Luboš Holý „žil v písni“ a já jako hudební redaktor Československého rozhlasu Brno měl jsem možnost jeho zpěv léta uplatňovat ve vysílání.

Poprvé jsem Luboše jako zpěváka naživo zaznamenal v Hrubé Vrbce u muziky Joženy Kubíka. To byl ještě kluk – nevím, jestli už po mutaci – ale ten vjem osobitého zpěvu mám ve sluchu a před očima stále. Od doby, kdy Luboš přišel do Brna na studia, někdy po osvobození v roce 1945, jsme o sobě víc než věděli. Sledoval jsem ho jako zpěváka a muzikanta ve Slováckém krúžku, ve Veterinární muzice, kterou spoluzakládal, v muzice Antonína Jančíka a především jako zpěváka s nejbližšími muzikami z Horňácka. A potom především jako pěveckou hvězdu BROLNu.

To jsme teprve na začátku jeho životní potřeby se vyzpívat. Sám to jednou v rozhovoru naznačil: „Pro mě osobně je píseň nezbytnou součástí života, je mi kamarádkou a věrnou přítelkyní, je mi nedostižným psychotonikem zejména při zahraničních toulkách a zázračným lékařem neduhů denního i profesionálního života…“

Žel jeden neduh se mu přezpívat nepodařilo, ale víme, jak to uměl!

Další zajímavé články...