Horácko, Podhorácko

Orientační mapka regionu

Orientační mapka regionu

Zeměpisné vymezení

Velká oblast zahrnující celou západní Moravu – od hranic s Čechami na západě po Drahanskou vrchovinu, Brněnsko a Znojemsko na východě. Horácko samo je nejzápadnější moravská oblast, odděleno od Podhorácka přechodem zhruba v linii měst od severu na jih: Bystřice nad Pernštejnem, Velké Mezíříčí, Třebíč, Jemnice.

Historicko-národopisné vymezení

Jeden z nejstarších a základních moravských regionů, v němž živá výrazná lidová kultura ustoupila z každodenního života dříve než ve východomoravských regionech. Horácká kultura byla všeobecně odvozena od vrchovinského charakteru území bohatého na kámen a dřevo, avšak s chudou zemědělskou půdou.

Lidová hudba

Vykazuje blízkou příbuznost s písní českou. Přestože původní horácká instrumentální hudba není – s výjimkou skřipkařské muziky v okolí Jihlavy – nijak doložena záznamem písemným či zvukovým, je jisté, že existovala. Nejstarší doložené nástrojové obsazení bylo: dudy, housle, cimbál. Ale brzy se začaly prosazovat vojenské dechovky. V 19. století vznikaly smíšené sestavy – štrajchy. V posledních desetiletích zůstaly z vesnického muzicírování nepatrné zbytky, těžiště tanečních zábav se posunulo k dechovkám a elektrifikovaným tanečním skupinám.
Muziky např. Třebíčan (Třebíč), Vysočan (Jihlava), Studánka (Žďár nad Sázavou) aj.

Lidové tance

Pro Horácko je typický výskyt mladšího typu tanců – figurálních, kde určitá píseň je vázána na určitý typ tance. Jejich počet je pravděpodobně největší ze všech moravských oblastí. Z názvů tanců lze uvést např: kolo, hulán, kalamajka, rejdovák, a další

Kroj a výšivka

Kroje jsou poplatné zdejším skromnějším hospodářským poměrům. V základní skladbě e nijak výrazně neliší od krojů v jiných podhorských oblastech.
Jste ochotni poskytnout nám svou fotografii vhodnou k tomuto článku? Napište nám!

Architektura

Původní selská stavení ve vyšších polohách byla ze dřeva na kamenných podezdívkách. V nižších polohách kamenná stavení z nepálených cihel. Střechy původně šindelové, později břidlicové, eternitové, taškové. Selské usedlosti (statky) na západní Moravě mají v rámci vsi vesměs štítovou orientaci.

Skanzeny, muzea

Jste ochotni poskytnout nám další informace pro tento článek? Napište nám!

Literatura

  1. Horácko a jeho lid (uspoř. J. Konzbul), Horácké muzeum (Nové město na Moravě 1959)
  2. Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně, Bohuslav Pernica (Havlíčkův Brod 1952)
  3. Horácký zpěvník. Sbírka horáckých lidových písní z Třebíčska, Moravskokrumlovska a Znojemska, Vratislav Bělík (Havlíčkův Brod 1954)
  4. Písničky a popěvky ze severu Horácka, Josef Hora (Žďár nad Sázavou 1995)
  5. Lidové písně z moravského Horácka, Marta Toncrová (Brno 1999)
  6. Guberniální sbírka písní a instrumentální hudby z Moravy a Slezska 1819, Karel Vetterl (Strážnice 1994)
  7. Tance ze Žďárska I, II., Zdena Jelínkové (Žďár nad Sázavou, 1986)
  8. Horácké tance z Telečska, Třešťska, a Dačicka, Zdena Jelínková (Jihlava 1989)
  9. Lidová kultura na Moravě – 10. svazek Vlastivědy moravské – Země a lid, Josef Jančář a kol. (Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Ústav lidové kultury ve Strážnici 2000)
  10. Lidová architektura v Československu, Václav Mencl (Praha 1980)
  11. Lidové kroje z České republiky (Dějiny odívání), J. Langhammerová (Nakladatelství Lidové noviny 2001)

Hudební nosiče

  1. Studánka 1, 2 (Žďár nad Sázavou)
  2. Proměny v čase – ukázky archivních snímků skřipkařské muziky z Jihlavska, Třebíčanu a současné Studánky (Gnosis Brno, 2001)

Videokazety

  1. Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska – Díl V., Moravské Horácko, Z. Jelínková (ÚLK ve Strážnici 1997)

(zpracoval Jiří Plocek)