Dunajec – rodová řeka písní a tanců

autor článku: Zuzana Gregorovičová

Dunajec – typická horská řeka s proměnlivým stavem průtoku vody. Od roku 1993 tvoří hranici mezi Polskem a Slovenskem. Patří k nejčistším řekám střední Evropy.

*   *   *
Dunajec – folklorní soubor pěstující slovenské písně a tance, vyvěrající z hlubokých rodových pramenů, s proměnlivým počtem tanečníků a muzikantů. Od roku 1958 tvoří temperamentní protipól poklidné povaze hanácké. Patří k nejstarším folklorním souborům v České republice.

*   *   *
Od pramene
Tušíte, jak jeden povolávací rozkaz může změnit osudy stovek lidí? To na jaře roku 1953 přichází do Olomouce splnit základní vojenskou službu Jano Teššiny, rodák z Bieleho Kostola u Trnavy. Tělem i duší tanečník a znalec slovenské lidové kultury s dalšími nadšenci zakládá vojenský soubor Jánošík (dnešní VUS Ondráš). Po odvelení mužské části Jánošíka do Brna olomoucké tanečnice zůstávají bez partnerů, a tak s novými tanečníky v roce 1958 Jano zakládá folklorní soubor Dunajec. Mladistvé nadšení neúnavného propagátora slovenských tanců je příčinou vzniku dalšího souboru – Polana. Oba pak v srpnu 1961 spojuje pod názvem Soubor písní a tanců Slovenského národního povstání.


Přítoky a meandry
V letech folkloristických Jano Teššiny podpořen krásným rodinným zázemím připravuje desítky choreografií pro vystoupení Souboru písní a tanců SNP na domácích scénách i za hranicemi (Polsko, Jugoslávie, Rakousko, Monako, NDR). Je tu čas přílivu a zrání tanečníků i muzikantů původem z Hané i studujících v univerzitní Olomouci, čas odlivu těch, jež lidová píseň míjí. Nikdy nekončící práce. Čas velkých souborových premiér a státních vyznamenání, která jen stěží mohou obsáhnout kolotoč povinností a radostí těch, jimž srostl lidový tanec, píseň a muzika s každodenním životem. I ve společném státě Čechů a Slováků je těžké hájit existenci cizokrajného lidového projevu uprostřed střední Moravy – možná právě pro ten temperament, na Hané tolik jiný, rozvážný a sedlácky důstojný …. Kdo ovšem zažívá opojení z víru čapášů, karičky či čardáše, koho uhrane muzikantská smršť tónů, koho zjemní krajkoví myjavských ženských čepců, kdo překročí magickou hranici spontaneity – je už veden srdcem. Nikdy nelituje. V roce 1963 tanečníkům přichází hrát pod nohy první stálá cimbálová muzika vedená Josefem Bukačem, od roku 1965 s primášem Václavem Hastíkem, odchovancem legendárního primáše Hradišťanu Jaroslava Staňka. A to je jistota, na jejíchž základech vyrůstá kvalitní taneční výkon.


Nespoutaný tok
Období po listopadu 1989 přináší souboru návrat k původnímu názvu Dunajec i atraktivní zahraniční zájezdy (Španělsko, Francie, Izrael, Sicílie), a tak kvalitativní posun tanečníků i muzikantů je oboustranně motivující. Vedení souboru přebírá nejstarší syn Jan, zkušený tanečník, zpěvák a fujarista, a společně s bratrem Jiřím a hostujícími slovenskými choreografy stavějí nová taneční pásma. Jejich tanečními partnerkami jsou i partnerky životní, Hana a Barbora. Hana se také věnuje vedení zkoušek a tvorbě choreografií, ale především po dlouhá léta mravenčí, ale na pódiu jasně viditelné práci – péči o krojový fond souboru, čítající na desítky sukní, zástěr, spodnic, nohavic, vest, košil, čižem, krpců, klobouků, čepců, ostruh, valašek, mašlí i korálů. Slovenský temperament v lidovém tanci i životě nezapře ani nejmladší sestra obou bratří, Hana Šénová. Muzikantské kroky ne vždy směřují tam kam taneční, a tak na prázdné místo po oddálivších se Hastíkovcích přicházejí a často muzikantsky zkušenější odcházejí noví a noví nadšení muzikanti. Postupně jim primují Leoš Friedl, Roman Kubala, Zuzana Gregorovičová a Martin Janoška. Odchod do „tanečního nebe“ zakladatele souboru Jana Teššinyho v roce 1991 je bolestnou ztrátou pro rodinu nejbližší i folklórní, leč Dunajec napájen živými prameny se nedá zastavit, spoutat, přehradit… Novou dimenzi mu dává rok 1993, od něhož se stává symbolem česko-slovenské vzájemnosti. S hostující Lidovou muzikou Frgál, primovanou Martinem Zatloukalem a ke slovensky autentickému zvuku umě směřovanou Branislavem Larišem, poklidně vtéká Dunajec do dnešních dnů. Vedoucí Jan Teššiny ml. vyměňuje taneční kolena za violový smyčec a se zaujetím svému rodu vlastním kontruje tanečníkům, v současnosti vedeným Zuzanou Šedovou. O nevysychající pramen Dunajce od roku 1995 pečuje Barbora Teššinyová, zakladatelka, vedoucí a choreografka dětského folklorního soboru Dunaječek, v němž zraje další generace milovníků slovenských písní a tanců. Mezi nimi i tanečník a basista Jan Teššiny nejmladší, tanečnice, zpěvačka a cimbalistka Lucie Teššinyová a houslistka a tanečnice Tereza Teššinyová ml.

*   *   *
Zvolil jsi, Jano, před padesáti lety přiléhavé jméno.
Dunajec – řeka, která běží, prchá, a přece je každým okamžikem tady.
Přeji Ti bohaté vody a vnímavé obdivovatele.

 

Zuzana Gregorovičová

Další zajímavé články...