|
|
 |
FolklorWeb.cz | Články | Masopustní úterý v Postřekově
Články
"Dej si pozor, je tam sněhu jak v Himalájích", varoval mně telefonem můj kolega Giuseppe, sám narozený pod žhavým neapolským sluncem. Patří k oněm pedagogům, kteří nepředávají informace pouze "ex cathedra", ale své studenty obětavě vodí tam, kam uzná za vhodné, tedy i na postřekovský masopust. Tak jako každý rok i letos zorganizoval přímo na místě výuku chodských koleček, zajistil výpůjčku ženských krojů, ubytování, stravování a spolu se studenty a místními známými absolvoval podstatnou část končin. Pracovní povinnosti ho v pondělí odvelely zpět na univerzitu, zatímco já a mí přátelé mohli do Postřekova dorazit až v úterý po poledni. Ze zkušenosti vím, co zde tato doba obnáší. Na horním Chodsku jí říkají dřímka, což znamená načerpat nové síly po náročném babském bálu.
Uvítala nás blankytná obloha, bílé svahy Čerchova zalité prudkým sluncem a - jak jsme předpokládali - pokojně oddechující ves. Upravená cesta, doklad toho, že obyvatelé příhraničí jsou na sníh zvyklí, nás dovedla přes potok do sousedního Mlýnce. U kalcovny, odkud se šíří sláva postřekovského kanafasu, jsme se potěšili pohledem na svahy Haltravy, tedy pohledem přímo špillarovským.
Slovo dá slovo, jsem pozvaná na hyjtu, což zde znamená na návštěvu. Sleduji přípravu masek, obětavost rodičů a prarodičů, jejich chuť a zodpovědnost zasvětit i ty nejmenší do místních tradic.
Rychlost, duchapřítomnost, postřeh, výbušný temperament, trefný humor kořeněný bulačinou - to vše u Postřekovských obdivujeme na každém folklorním festivalu. U Národopisného souboru Postřekov, který je také jedním z organizátorů masopustu, se nikdy nejednalo o předepsanou pózu. Lidé vyrostlí poblíž hranic se bez těchto vlastností neobejdou.
Jako cokoliv, stejně tak i masopustní přeměna tu jde náramně rychle, než se rozkoukáš, objeví se muzika a z každého stavení vychází stále nové a nové masky. Pavlač hospody U Hadamů se plní přihlížejícími, družičky krouží svá kolečka úzkým koridorem sněhových závalů, ozvou se výstřely, občas se i zakouří, na hlavy účastníků se snáší sníh, obilí, oblaka mouky, sprška vody. Není snadné ochránit fotoaparát a přehlédnout legruty nesoucí Masopusta s postavou důstojně kráčejícího soudce. Z oken okolních domů mávají ti, kteří se alespoň takto mohou zahřát vzpomínkami na mládí. Průvod brzy dostihne fotbalové hřiště, nemaskovaní účastníci zaplní tribunu.
Odměřila jsem přesných pět hodin odpoledne, tedy hodinu popravy. Předchází jí řeč soudce Ladislava Foista. Dává si záležet na každém detailu, neboť propírání událostí je věc nanejvýš zodpovědnou. Masopust je vověšen, družičky a masky se opět dávají do krouživého pohybu. Zima brzy vyžene účastníky do tanečního sálu v Hotelu. Kolečka neberou konce. Roztáváme, zpíváme, pozdravíme se s přáteli, vypijeme společnou štamprličku a naskakujeme do lokálky. Sdílet masopust do samotného konce by bylo nad naše síly. Hop, šup, šindilindy, už to nejde jako jindy. si necháme v sobě odeznít cestou večerním vlakem.
Diskuze ke článku
Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
28/02/2010
|
|
|
