|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
 |
Články
Josef Prudil nastoupil - lépe řečeno, dostal umístěnku - po absolutoriu Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně jako učitel na severní Moravu. Brzy se však vrátil do Brna a pracoval v Domě dětí a mládeže v Lužánkách, poté jako sociální kurátor, aby nakonec jako konferenciér populární skupiny Poutníci odešel koncem 80. let do svobodného povolání. Příležitostně pracoval v 90. letech jako moderátor a dramaturg i pro Českou televizi (pořad o folkové hudbě Aport) a pro Český rozhlas Brno. V této instituci v roce 1995 zakotvil natrvalo. Rozhlas se mu stal v posledních letech života druhým domovem, řekl bych doslova šťastným přístavem, kde mohl uplatnit vše z toho, co měl rád a k čemu celý život směřoval. Prudilovy přemýšlivé písničkové texty plují éterem už od 70. let, kdy spolupracoval s nadějnou pop-rockovou skupinou Junior, jejíž dráha skončila v Polsku autohavárií s tragickými následky - zemřel při ní hlavní protagonista skupiny Jiří Kameš. Josefa Prudila však Junior katapultoval na textařskou dráhu: otextoval mu první album. Pravděpodobně nejznámější jsou dodnes některé písně z doby spolupráce se skupinou Poutníci: z nich asi nevýraznější je Hotel Hillary, velmi autobiografický text věnovaný zemřelému kamarádovi. Pro Poutníky psával až do nedávné doby, některé jeho texty se ujaly i u jiných interpretů (např. Pavlína Jíšová). Systematická byla do poslední chvíle i spolupráce s cimbalistou Daliborem Štruncem a jeho Cimbal Classicem, přičemž právě v textech pro tuto kapelu se profilovalo Prudilovo celoživotní zaměření na vlídné pojímání světa, na hledání základních souřadnic lidskosti v každodenním životě: vcítění, tolerance a lásky. S folklorem, který měl rád od mládí, se sblížil jako rozhlasový redaktor a navázal na dobrou tradici brněnského studia v komunikaci s regionálními interprety, v pořizování záznamů z přehlídek a význačných akcí. Osobně snad nejbližšími regiony co do písňového repertoáru mu byly Horňácko a Podluží, co do výjezdů se vracel nesmírně rád na Kyjovsko. A Kameňák Jury Petrů, kde se zrodil nejeden rozhlasový pořad, mu byl místem téměř mýtickým. Josefa Prudila vnímali rozhlasoví posluchači, návštěvníci koncertů, čtenáři jeho časopiseckých příspěvků, rozhlasoví kolegové a přátelé jako člověka, jenž vyzařoval pohodu a rozvážnost. Věci, jež ho trápily, nosil v sobě a nepřenášel je na druhé, což byl možná i začátek jeho zprvu navenek nevýrazných zdravotních problémů, jež posléze vyústily v rychlý konec. Ale to už jsou věci mezi nebem a zemí. Josef Prudil měl neobyčejný cit a pochopení pro lidský rozměr života a byl vždy dobrou duší společenství. V rozhlasu i mimo něj jej v této roli budeme postrádat. Diskuze ke článku |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
