FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Masopust v Postřekově

Články

16/04/2007 • Masopust v Postřekově
autor článku: Marta Ulrychová


Zalistujeme-li v slavné Bachtinově publikaci o smíchové kultuře středověku, najdeme tam zásadní větu – masopustem se musí žít! Neuvědomí si ji ten, kdo se do chodského Postřekova přijede podívat pouze na průvod masek či na jeden z vyhlášených bálů. Sekvence rituálů a zvyklostí, kterou zde organizátoři nabízejí v době, již určil liturgický kalendář, zde vykoná své. Převrátí věci naruby, zkritizuje blízké i vzdálené, vybije se radostí a nastolí řád, který vydrží fungovat opět do dalšího masopustu. Na otázku, který ze svátků kalendářního cyklu je nejdůležitější, vám v Postředkově jednoznačně odpoví, že masopust. Čím to, toť otázka do diskuse.

Postřekováci si nenechají „stlačit“ své bujaré veselí do víkendových dnů. Starší generace vzpomíná ještě na „tučný čtvrtek“, kdy se připravovala vepřová se zelím, aby byl člověk po celý rok při síle. Maso se muselo jíst ve stoje, aby šlo „do nohou“. Postupem času však tento zvyk ztratil na významu. V poledních letech se klade důraz na pátek, kdy se v hospodě „U Hadamů“ sejdou členové Národopisného souboru Postřekov a spolu s domácími i přespolními regruty se připravují na nedělní „kytičkovou“ zábavu. Lokální písňový a taneční repertoár se musí ovládat, neexistuje sahat do „všenárodního“ fondu! Hospodyně se naopak věnují přípravě pokrmů a úpravě krojů. Obojí sehraje v následujících dnech podstatnou roli.




Začínají „voračky“
Každý etnograf ví, že posledním třem dnům před Popeleční středou se na Chodsku říká „voračky“. Slaví se ve formě zábav a úterního masopustního průvodu. Relativně novou tradicí je v Postřekově sobotní maškarní bál v „Hotelu“(„dolní“ hospodě nedaleko nádraží). Podle pamětníků se jedná o záležitost starou třicet let. Tehdy se původní sokolský bál přeměnil na maškarní ve snaze plně využít kostýmy zapůjčené z plzeňského divadla, jež se pro potřebu úterního průvodu vozily již v sobotu. I tento ples se stal plnohodnotnou součástí masopustních oslav. Masky se odhalují po půlnoci, avšak zábava trvá do pozdních ranních hodin.




„Kytičková“ zábava
Neděle byla a bývá o masopustě vyhrazena svobodné chase. I zde Postřekov zůstává věrný tradici. Název je odvozen od kytičky, kterou dívka předá svému vyvolenému chlapci po prvním tanci u muziky. Jak nám sdělil Václav Volfík (nar.1930), existovalo v období První Československé republiky v Postřekově hned několik hospod. Průvod tak měl zcela jiný průběh než má dnes: „Děvčata se sešla v hostinci „U Kráčmů“ (č.p.116), vytvořila skupinu, která se postupně zastavila „U Chaloupků“ (č.p.86), „U Hadamů“ (č.p.129), „U Ublů“ (č.p.101), „U Chatličů“ ( č.p.24) a „U Bílků“ (č.p.167), kde se k nim přidávali chlapci. V „Hotelu“ pak začínala taneční zábava. V padesátých letech, kdy byla většina soukromě provozovaných pohostinství uzavřena, zůstaly pouze hospody „U Hadamů“ a „Hotel“ patřící Jednotě. Od té doby se také datuje změna trasy – chodí se shora „Od Hadamů“ dolů do „Hotelu“ k nádraží.“

Také letos se „U Hadamů“ po nedělním obědě sešla omladina. Popíjelo se a tančilo (některé dívky na stolech) zhruba do čtvrté hodiny odpolední. Tradice totiž velí, aby sem mladí došli pro muziku, kterou si pak odvedou s sebou do „Hotelu“. Dechovka zanotuje písničku a skupina mladých se před zraky celé vesnice musí doslova protančit hlavní cestou tam, kde se odehraje jejich hlavní taneční zábava. Zatímco děvčata září v pestrobarevných krojích, chlapci tuto pestrost tlumí společenským oděvem. Celá hlavní komunikace je ve znamení koleček, k jejichž nápěvům existuje nepřeberné množství textových variant. V „dolejší hospodě“ dochází ke klíčovému momentu – dívka, jež má po celou dobu kytičku připevněnou na šátku, ji předá na klopu svého tanečníka.

Opět nás zajímá vzpomínání pamětníků: „Původně děvče nemělo předem domluveného tanečníka a často se stávalo, že domů odcházelo s pláčem. Téměř čtvrt století se dodržuje pravidlo, podle něhož si dívka chlapce domlouvá předem. Ten platí vstupné a na oplátku je pozván do rodiny dívky na večeři. Po ní se mladé páry opět vrací do sálu“, sdělila Anna Kuželková (nar.1942). Mladí se při muzice baví až do půlnoci s výjimkou regrutů, kteří musí vydržet až do rána, aby mohli jít „vorat“.




Pondělní „vorání“
„Vorání“ v Postřekově znamená dopolední obchůzku regrutů na masopustní pondělí. Status regruta nezmizel ani poté, co byla zrušena povinná vojenská služba. Jejich povinností se stále ujímají ti, kteří dosáhnou požadovaného věku. Kromě nesení Masopusta v úterním průvodu je to tedy výše zmíněná pochůzka, jejímž cílem je získat slepice na polévku, kterou posléze připraví hostinský v „Hotelu“. Podle Antonína Kuželky (nar.1942) prý dnes hospodyně slepice odevzdají raději předem, aby zabránily zbytečným škodám. Poté, co se mladíci posilní, navštěvují veřejné instituce – obecní úřad, základní školu, obchod či nádraží. Ve škole mají v současné době oprávnění „odučit“ první dvě hodiny. Jak jsem se přesvědčila, výuku vedou svědomitě, opět podle pravidla „vše na ruby“, což v hodině jazyka českého znamená převrátit pravidla psaní „i“ a „y“. Nahlédneme-li do obecní kroniky, čteme: „Při nedělní zábavě se tancovalo až do rána. Chasa vyrážela i s muzikanty po vsi obyčejně do selských usedlostí, kde měli dcery. Za to, že je chasa o masopust řádně vytančila, dostali výslužku. Obyčejně kus uzeného a třeba nějaké šišky, které se o masopustě pekávaly (vdolek pečený na másle). Muzikanti při této návštěvě zahráli a chasa si zatančila s hospodyní i s jejími dcerami. Výslužku pak snesla chasa do hospody, podělila muzikanty a začalo hodování .“




Pondělní odpolední muzika „U Hadamů“
Podle pamětníků se prý jedná o záležitost posledních let, na níž se sejde převážně mužská společnost a při níž se uplatní oba typy kapel, jež na Chodsku vedle sebe existují již po celé století. Na několika čtverečních metrech, které sál a šenk této historické budovy poskytuje, se dialog jeví jako plodný, nikoliv jako věc konfliktu. Tzv. „malá selská muzika“ (dudy, housle, Es-klarinet) si předává slovo s malou dechovkou, melodie střídá melodii, Hašlerovy písně se mísí s místními kolečkovými nápěvy. Kdo si chce zatančit, musí na židli. Po stresu ani památky, kamna topí, hostinský se blaženě usmívá. Ženy jsou povětšinou doma, aby se připravily na své večerné „entrée“.




Nezbytný exkurs: Do čeho se ženy oblékají?
Zatímco muže s výjimkou rekrutů v úterním průvodu v kroji nezahlédneme, u mladé ženy účastnící se kytičkové zábavy je kroj povinností, u sezdaných žen během „babského“ bálu věcí volby. Protože dostatečné poučení o chodském kroji najdeme v publikacích Drahomíry Stránské či Jiřiny Langhammerové, omezím se na nejnutnější. O masopustě nosí mladé dívky tzv. „přástový kroj“, podobný více krojům „dolským“. Pro „babský“ bál se obléká jednodušší varianta – červený kanduš, zvaný „práporka“, přes něj většinou bílý fěrtoch s jemným kvítkovým vzorem. To vše se v pase převáže barevným „pantlem“. Starší ženy oblékají „rozplášenku“ (má většinou stejný vzor jako kanduš), mladší ženy „žejdlíčkovou“ košili, dívky bílou „košilku“, kolem krátkých rukávů a u krku zdobenou jednoduchým červeným háčkováním. Na kanduš se vpředu uvazuje červený „pantl“.

V úterním průvodu ženy oblékají i slavnostní postřekovský kroj. Omezení se netýká dětí. Zřejmě většina rodin si potrpí na své malé krojované potomky. Vždyť tomu nejmladšímu bylo letos na kytičkové zábavě pouhých dva a půl měsíce.




Pondělní „babský“ bál
Tradice praví, že hospodyně by měly v tento den hodně tancovat, také vysoko vyskakovat, aby jim rostlo obilí a len. Toto pravidlo není třeba v Postřekově nikomu připomínat. Domnívám se, že „babský“ bál je vrcholem a také jednou z nejnavštěvovanějších akcí. Kdo není vázán povinnostmi, musí si sem odskočit z blízkého okolí alespoň na hodinku. Nikdo není stresován pomyšlením, že by snad nenašel tanečníka. Ženy si takovou myšlenku vůbec nepřipustí a dříve než udeří jedenáctá, opanují nejen taneční parket, ale všechna místa, kde se tančit dá – tedy pódium a stoly. Své pohyby zvládají brilantně, aniž by převrhly jediný půllitr. Také obsluha předvádí obdivuhodné výkony. „Klouže jako lasička po zamrzlém rybníce“, napsal kdesi o umění hospodských na Chodsku Jindřich Šimon Baar. Večer a noc jsou ve znamení radosti a síly, celý sál září červenobíle, točí se v mnoha kolech, jež jsou vyšlapávána tisíci drobnými krůčky. V rukou se nad hlavami míhají bílé šátečky.




Úterní masopustní průvod
Jen málo národopisných regionů má o masopustu tak monumentální uměleckou dokumentaci, jakou zanechal Jaroslav Špillar svým rozměrným plátnem „Pochovávání masopustu.“ Vznikl v Postřekově na přelomu 19. a 20.století. Je na něm vyobrazen průvod v čele s muzikanty (dudákem, houslistou a klarinetistou). Mladí chlapci nesou na márách figurínu „Masopusta“, za nimi následují účastníci, oblečení do lidových krojů. V pozadí je vidět masku smrtky s kosou, zcela vpředu leží maska medvěda, jež se pravděpodobně utrhla medvědáři ze řetězu.

V obecní kronice je o masopustním průvodu následující zmínka: „Na Popeleční středu ráno chodívalo se do kostela pro popelec. K večeru pak zakopávala chasa masopust. Chasa oblečená za maškary biskupa, čerta, sedláka, selku atd. Průvod pak prošel s muzikou obcí. Čert obyčejně s koštětem v ruce proháněl a vyplácel školní mládež a děvčata po vsi. Nakonec provedlo se zakopání masopusta tím, že slamou vycpaný panák nosil se do potoka a hudba začala pohřební píseň neb také pak Masopuste, masopuste, už je konec muziky, vezmeme si růženeček a budeme se modliti.“ Není to jediná a první zmínka o tom, že masopustní průvod chodil na Chodsku až ve středu. Podobné věci se můžeme dočíst v rukopisném románu Marie Korandové „Všerubský doktor se vrací“. Jaká trápení asi měli duchovní se svými farníky!




Do průběhu masopustních oslav v Postřekově neblaze zasáhl požár v roce 1921, na konci 30.let hospodářská krize, o deset let později druhá světová válka. První poválečný masopust se konal r.1946. Pořádal se pod záštitou Sokola, hasičů a Národopisného souboru Postřekov, stále se však nejednalo o masovou akci dnešního typu. Měnily se maškary, trasa průvodu, nakonec i způsob popravy. Zásadním momentem bylo vystavění tribuny na místním sportovním hřišti (1971), díky níž se finále přesunulo na toto místo. Masopust se netopí, ale věší se na šibenici.

Dnes má průvod svoji pevně danou strukturu. V čele nese krojovaná dívka nebo muž převlečený za ženu housle nebo dudy zabalené v černém plátně jako symbol konce muziky v nadcházejícím období půstu. Následuje ženich s nevěstou, komický pár, v němž nevěstu představuje vysoký muž a ženicha malá žena, dále krojované dívky se slaměným věnečkem na hlavě. Figurínu Masopusta nesou regruti, tentokrát již oblečeni v krojích. Jejich počet musí odpovídat reálnému stavu. Letos dosáhli požadovaného věku pouze tři chlapci, musela jim tedy vypomoci - opět v souhlase s tradicí - děvčata. Důležitými členy průvodu jsou soudce, který vynese nad Masopustem rozsudek, a kat, vykonávající popravu. Po více než dvacet let zastával roli soudce Stanislav Vogeltanz, který ji před svou smrtí odkázal chotěšovskému řídícímu učiteli Vladislavu Foistovi.




Průvod masek je snad nejnavštěvovanější atrakcí, kvůli níž do Postřekova přijíždějí lidé nejen z okolí, ale i vzdálených míst republiky. Na rozdíl od průvodů v jiných lokalitách se zde neobchází stavení. Podobá se lavině, valící se z pozvolného svahu. Svou dynamičností, rychlým tempem a spontánními projevy veselí může jinému návštěvníku, neuvyklému vesnických zábav, připomínat smršť.

Po rozsudku vykonaném na hřišti před zraky mnohočetného publika se opět tvoří velká či menší kola krojovaných účastníků. Opět se odchází do „Hotelu“, kde čeká na účastníky dechová muzika. Tančí se do půlnoci, svými dozvuky se však masopustní období leckdy ohlásí ještě na Popeleční středu. Teprve nyní přichází na řadu hospoda „U Houdlů“ v Mlýnci, kde se scházejí převážně muži.




Závěrem
Podobně jako hody v moravských obcích, i masopust v Postřekově je obdobím složeným z mnoha rituálů a zvyklostí. V roce 1989 nedošlo ve způsobu oslav k výraznějším změnám. Ptáme-li se po jeho budoucnosti, myslím, že o ní nelze pochybovat. Díky místním spolkům – Národopisnému souboru Postřekov, hasičům a Sokolu tradice jen tak nevymizí. Ostatně přijeďte se podívat letos do Strážnice, kde vám Postřekovští svým vystoupením masopust připomenou.




Poděkování
Autorka zde děkuje za pomoc, již jí na Chodsku ochotně poskytli členové Národopisného souboru Postřekov - manželé Hana a Jiří Kapicovi, Antonín Kuželka, Petr Buršík, dále regionální badatel Václav Volfík, rodina Vogeltanzových, Štěpán Sladký z Draženova, Vlasta Nosková a Václav Hruška.









































Diskuze ke článku


16. 04. 2007 (16:49) • Bouchač:
Letos jsem bohužel nebyl, takže se už těším na příští rok. Vo to bude lepší!!!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2018 by Folklorum || || RSS