FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Za Emilem Miškeříkem - horňáckou folklorní osobností

Články

11/10/2004 •Za Emilem Miškeříkem - horňáckou folklorní osobností
zaslal Antonín Vrba

„Tak, a už je nás na tomto světě tolik, že nás nespočítáš ani na jednéj ruce. Co sme sa s Emilem za mlada spolu nazpívali pěsniček. Zdravě štuchovali pred tanečnicama, kdo jich umí vjacéj. Byl ode mňa o rok starší a už sa na nás dívá z neba“, sděluje mně hrubovrbecká folklorní legenda Jan Miklošek (87), kráčející ve smutném průvodě hned v první řadě před vezoucí rakví na poslední cestě svého kamaráda-souputníka Emila Miškeříka.

Osobnost Emila Miškeříka (nar. 13. 4. 1916) vyrůstala ze starobylé muzikantské dynastie. Jeho otec Martin Miškeřík vystupoval se slavnou Trnovou muzikou v roce 1895 na Českoslovanské národopisné výstavě v Praze a byl nejen známým muzikantem, ale i jedinečným tanečníkem vznešeného horňáckého tance „starosvětské“. Emil Miškeřík po něm zdědil hodně stejných vlastností. Miloval folklor od prvních krůčků života. Naslouchal muzice, učil se různé nápěvy, texty písniček, zaznamenával si je. Byl jedním z posledních znalců horňáckého „štrajchu“ originální valčíky a polky, které se dnes už vůbec nehrají. Jeho primování tance sedlácká bylo poznamenáno vlivem „trnovsko-miškeríkovských cifrí“, které hrál s velkou přesností, ale pokaždé jinak.

„Svým způsobem hry se strýc Emil nedá vůbec napodobit, s tím se prostě člověk musí narodit“, říkal o něm jeho žák , synovec a předčasně zasnulý, taktéž milovníky zdejšího svérázného folkloru obdivovaný primáš Jarek Miškeřík. Přitom začal Emil Miškeřík hrát na housle, jak říkával, jen tak, sám pro svoje potěšení. Později se ukazoval vedle zpěvu na veřejnosti (na Horňáckých, Strážnických slavnostech a různých dalších akcích v okolí) s hudebním nástrojem právě v muzikantském seskupení kolem Jarka Miškeříka. S ním se také částečně podílel i na sestavení Horňáckého zpěvníku sedláckých, kde je uvedeno kolem tisícovky písní.

Několikrát byl Emil Miškeřík zachycen filmově a nesčetněkrát zvukově a to především ve státním rozhlase (hudba a vyprávění). Záznamy u něho provádělo mnoho studentů či fundovaných odborníků zabývajících se folklorem a někteří skoro do posledku. Nikoho ve své skromné, bystré a vtipné povaze neodmítl.

„V Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně o něm vznikly dvě absolventské práce, které jsou archivovány a čekají spolu s ostatními materiály na zpracování. Zbývá toho pro nás i budoucí generace po mém vzácném příteli Emilu Miškeříku opravdu mnoho. Horňácko tak ztratilo znalce nepřeborného množství písní. Hudce, který věrně dochoval umění svého otce a rodu. Pamětník, nad jakého nebylo široko daleko! A při tom své vědomosti předával vždycky ochotně, bez příkras a se snahou nepřidat nekriticky něco sobě, ale také neubrat ničeho druhému“, loučil se po sólově zazpívané písničce „Ó čuověče…“ na hřbitově se slzami v očích jeden ze současných horňáckých lidových zpěváckých velikánů, etnomuzikolog Dušan Holý.

Vedle Holého zde smutno zamuzícirovala i muzika Jarka Miškeříka s Emilovými vnuky - hudci Janem, Martinem a Tomášem Kománkovými. Vystrojeni do kroje zazpívali s roztřeseným hlasem zpěváci z velického sboru píseň Padá listí padá…

Je pravdou, že „odpadeú další lístek Miškeríkú“, ale je také pravda, že díky strýcovi Emilovi pučí v rodině nové lístky v podobě dcery - výborné zpěvačky, choreografky souboru Veličánek Aničky Kománkové a dědových vnuků - muzikantů, zpěváků - Jana, Martina a Tomáše Kománkových. A to je pro další navazování nitky folklorní rodiny a pokračování lidových horňáckých tradicí příjemným konstatováním.

Strýc Emil, mně i dalším lidem bude určitě moc chybět. Jsem však nesmírně rád, že jsem měl tu čest zpívat (i když jen pár let) ve velickém mužském pěveckém sboru vedle něho „spodní partitury“. A jeho slova, které mě vštěpoval v mých počátečních pokusech zpívat druhý hlas, mám v sobě už zažité. Cituji: „Pěvec, kerý neumí zazpívat v pěsničce druhý hlas, není zpěvákem. Dyž to dokážeš navíc prednést bez doprovodu prvního hlasu, tak teprve si možeš réct, že si zpěvák. Majstr zpěvák!…“.

Emil Miškeřík zemřel na počátku podzimu při ranním rozbřesku dne 22. září. Jeho tělesné ostatky byly uloženy 25.září 2004 na evangelickém hřbitově ve Velké nad Veličkou. Do rodinného hrobu, kde v jeho v sousedství spočívají pochováni i další muzikanti, zpěváci z proslaveného folklorního miškeříkovského rodu.


Padá listí, padá
posmutněua hora
a já sem odpadéu
jak lístek z javora
Jak lístek z javora
tichúčko zašustiu
tak sem já vás miuí
už šeckých opustiu
 
Sbohem ženo, děti
kamarádi mojí
spaduo listí spaduo
na hrob mých nadějí
 


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS